Běhání,  Tréninkový deník

Prosincová stovka, část druhá

První část mého vyprávění o #100kmdecember2017 jsme opustili v okamžiku, kdy jsem byla psychicky na dně a měla hodně bolestivě vyvrknutý kotník pravé nohy. Jak to bylo dál?

Doma jsem si dala vanu – teplou, abych rozmrzla. Tím jsem kotníku moc nepomohla, vyrobila jsem si tím nádhernou modřinu. Radši jsem měla vzít z mrazáku hrášek a ledovat… Naordinovala jsem si den volna – noha byla v předozadním pohybu vcelku použitelná, nesměla jsem ji ale vyosit – uvidíme, co to udělá. Kotník jsem mazala všemi mastmi a nechala si to zatejpovat. Tohle vcelku pomohlo a já si řekla, že jsem tvrďák. Že to zkusím rozběhat. Na úterý jsem se domluvila s kamarádem, jestli by mi nechtěl dělat doprovod na dráze. Samotná bych se tam totiž unudila k smrti.

Na stadionu jsme oběhli dvě kolečka a já byla nadšená. Šťastná jak blecha, že běhat můžu! Kuba mi navrhl, jestli nechci vyzkoušet asfalt, že to bude v pohodě, tak jsme běželi směrem do Stružnice a bylo to super. Nohu jsem cítila, byla zvláštně ztuhlá, ale nebolela. Také jsem se dozvěděla, že běháním v terénu kotník posiluji, že nejvolnější kotníky mívají atleti, co nikdy nevyběhli ze stadionu. Bylo mi doporučeno, ať normálně dál lehce běhám. Samozřejmě za předpokladu, že to nebude bolet.

oval.png

Následoval bezpečnostní den volna a ve čtvrtek večer jsem vyběhla vstříc dobrodružství. Sama po tmě! Úplně mi nedošlo, že se na naplánované trase nachází úsek bez lamp, za to lemovaný křovím a houštím. V každým keři jsem viděla úchyláky a měchohubce (#GoTlover :D). No ale přežila jsem, ani mi nevadilo, že jsem pak běžela centrem města, kde na mně všichni zírali :D. 40 km DONE!

noc.png

16. prosince jsem měla v plánu poprvé vyzkoušet terén. Na pohodičku. Člověk míní, Leontýna mění. Já kráva jsem ji pustila na volno v místě, kde jsme už 3x potkaly srny. Samozřejmě, že si to pamatovala a vzala čárů. Takže se z pohodového výběhu stal trénink prudkých kopců v hlubokém sněhu. Hledala jsem ji 8 minut a ve chvíli, kdy se z lesa začaly ozývat výstřely a kolem mně najednou pobíhaly splašené srnky, by se ve mně krve nedořezal. Vůbec nevím, kde celou tu dobu byla, přišla z úplně jiného směru, než bych čekala, ale přišla. Naštěstí. Nedokážu si představit, co bych bez ní dělala. Na instagramu jsem výběh označila za letošní nejhorší… A to nejen kvůli Leontýně, měla jsem straně unavené nohy, což v kombinaci s čerstvým sněhem není úplně v pohodě.

utekar.png

Druhou kapitolu zavřeme výběhem z 18. prosince. Další večerní trénink, tentokrát kompletně osvětlený (až na kousek, kdy jsem myslela, že jsem statečná a chtěla to vzít domů přes les. Odvaha mě opustila po 20 metrech, kdy začaly být stromy moc blízko u sebe :D) a hlavně po rovině. Běželo se nám krásně, Leoša celou dobu suprově táhla a to opravdu hodně pomáhá.

V tomto okamžiku mám uběhnuto 50,42 km, jsem tedy přesně v půlce.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.