Běhání,  Závody

2. Winter Night Race Liberec

Lepší závod jsem si pro start sezóny vybrat nemohla. Ani lepší počasí :D.

Ještě teď se z toho vzpamatovávám. Bylo to strašně náročné, ale jsem neuvěřitelně šťastná, že jsem nedala na všechny, co mě od startu odrazovali. Ona totiž předpověď počasí úplně přívětivá nebyla. -7°C není zrovna příjemná teplota. Do toho sníh, bylo to dokonalé :D.

Do Liberce jsem dorazila chvíli po 5 hodině, měla jsem strach, že nad ZOO nezaparkuju, ale naštěstí to bylo úplně v pohodě. Hned jsem si došla pro číslo a čip a zbytek času jsem strávila v autě. Upřímně se mi z něj vůbec nechtělo vylézat, ale chtěla jsem vidět start běžců se psem. Takže jsem se za 5 minut 6 přesunula zpátky do kavárny, kde jsem čekala úplně do poslední chvíle. Strašně mě překvapil jeden z běžců – měl na sobě kraťasy! Panebože, je to normální?

Původně jsem se chtěla jít rozběhat a rozcvičit, ale ta zima byla fakt šílená, takže jsem si řekla, že to zmáknu na první dobrou. Není to úplně zodpovědné, mohla jsem si ublížit, ale věděla jsem, že prvních pár set metrů je do kopce a že ho s největší pravděpodobností stejně nepoběžím a tou chůzí vzhůru se zahřeju a protáhnu. Na startu jsem se zahřívala tancováním a modlila se, abychom už běželi.

A je to tady. 18:15, start. Pěkně si to užijte. No dobře, zkusím to. První zatáčka, první led. Já o něm naštěstí věděla ze záchodové fronty, takže jsem ho šikovně oběhla, ne všichni ale měli takové štěstí. Během 100m jsme se začali drápat do kopce, snažila jsem se co to šlo a v duchu se modlila, aby už někdo přešel do chůze. Nechtěla jsem být první :D. Možná si pamatujete, jak jsem v zápisku ze společného tréninku psala o tom, jak jsem ve výběhu už nemohla a ještě jsem musela předběhnout 4 psy. No tak to byl přesně ten kopec. V tréninku jsme vyběhli zhruba jednu třetinu toho, co se běželo v závodě. Vyběhla jsem tedy o kousek výš, než posledně (abych si dokázala, že jsem dobrá) a přešla do chůze.

Teď bych vám ráda zprostředkovala to, co mi v průběhu závodu běželo hlavou:

“Panebože, to je strašný – už někdo přešel do chůze? – 120, 121, 122 (neptejte se mě, co ty čísla znamenaj, prostě jsem si takhle pěkně počítala) – díkybohu, už můžu zastavit – neměl už by být konec? – stejně tě na srdci mám – 150, 151, 152, 153 – teď nemůžeš zvracet – panebože to bolí! – neteče mi krev z nosu? – já to vzdám, tohle se nedá – nemůžeš to vzdát! – R Y T M O je moje meno – pojď, už jenom kousek – konečně z kopce – 2. kilometr – no tak ještě 4, to už je dobry – led, dopr*ele – koleno dobrý – běžím – předběhnu tu paní – ježiš, to je krása! – kde jste kdo? – kudy? Tudy? – nic nevidím, je to boží – pozor pes – skvělý kopec! – to už jsem v cíli? Ještě ne, prosím”

Takže jaké to bylo? Sakra bolavé, opravdu jsem to chtěla vzdát, ale jsem ráda, že jsem se kousla a doběhla. Někde po třetím kilometru jsem chytla druhý dech a našla vyhovující tempo. Měla jsem pocit, že bych mohla běžet až na konec světa. Nakonec mi bylo líto, že už jsem v cíli.

Dostala jsem medaili, vzala si banán a nalila si čaj. Ten bodnul! Škoda, že jsem byla autem, dala bych si ten s rumem :D. Cílem dne bylo nebýt poslední a to jsem si splnila, takže dobrý!

 

Takže nakonec 6,05 km – oficiální čas 46:14 – nastoupaných 123 metrů (jenom?! mi to nějak blbě měřilo, ne?) a 29. místo ze 44 žen na startu. To vcelku jde :).

Rozmrzala jsem asi 3 hodiny a až do rána jsem pěkně sípala. Dokonce jsem se v noci 2x vzbudila, protože jsem při dýchání vydávala hodně zvláštní zvuky :D. Ledový pád jsem odnesla modřinou a odřeninou pod kolenem (to tady dlouho nebylo :D), ale jinak dobrý, nic nebolí a vypadá to, že ani nemocná nebudu. Klepu to!

Poznámka na konec: pořiď si lepší čelovku!

One Comment

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.