Dejte si na to skleničku a bude Vám to jedno

Ze kdy je poslední zápis do tréninkového deníku? Z 5. 2., kdy jsem byla v Liberci… Od té doby nic? No… Skoro.

Už jste si mohli přečíst, jak jsem se nedělním bazénem dodělala. On za to ten bazén tak úplně nemohl. Už po odpoledním šlofíku jsem cítila nateklé uzliny, ale rozhodla jsem se to přeplavat. A asi jsem to neměla dělat. Každopádně jsem neměla jít domů s napůl mokrou hlavou. Spát jsem šla s paralenem a ráno to  nebylo o moc lepší. Úplně jsem cítila, jak se mi spouští rýma – určitě ten pocit znáte, je to strašně nepříjemný. K tomu jsem byla ještě šíleně unavená a asi jsem měla i teplotu. V úterý už jsme smrkala na férovku a ve středu jsem to zabila společným výběhem se Zuzkou a Johnym. To je ten výběh, jak mi pláchla Leona.

Ve čtvrtek mě rýma opustila a vystřídal jí kašel. Jinak už jsem se cítila dobře, bez teplot, bez pocitu chřipky. Nebýt kašle, byla jsem ok. Záchvaty mě chytaly pravidelně v okamžiku, kdy jsem zvýšila na Leošu hlas, popoběhla nebo si lehla. Vlastně jsem se 5 nocí vůbec nevyspala a už mě to přestávalo bavit. Došla jsem se tedy podívat na paní doktorku, která konstatovala, že průdušky čisté, ale v krku chycená mandle, která nejspíš způsobuje ten příšerný kašel. Dostala jsem antibiotika a něco, po čem budu spát.

A do konce týdne bez běhání. Když jsem se bránila, že už neběhám druhý týden, a že mi z toho začíná hrabat, dostala jsem skvělou radu:

Když si na ty léky dáte skleničku, bude Vám to jedno.

Včera jsem ty atb dobrala a spala celou noc. Celý den jsem ani jednou nezakašlala, tak snad už to bude dobré. Měla jsem roupy, že už půjdu běhat, ale pak jsem se tak šíleně přejedla, že bych nebyla schopná :D. Ale zítra půjdu do bazénu, už mi ta voda chybí.

Tahle divná nemoc mi totálně zkazila tréninkový plán, mám uběhnuto strašně málo a vcelku pochybuji, že bych plánovanou kilometráž nějak dohnala.

 

Share: