Jarní Votvírák

První canicrossový závod sezóny je za námi. Jaké to bylo? 🙂

V pátek večer jsem začala mít černé myšlenky, že nepojedu. Měla jsem strach, že se Leonka bude chovat jako blbec, vyjede po nějakém psovi a že nás kvůli tomu diskvalifikují. Tohle jsem si zažila s kobylou (po půl roce příprav, spoustě vydaných peněz a dvou hodinách stresu s nakládáním koně do vozíku, si Káča v poslední veterinární kontrole zakulhala. Diskvalifikace… to nechceš) a znova už jsem to absolvovat nechtěla. Plus jsem v živých barvách viděla, jak z ní budu na nervy, protože tradičně nezavře hubu a vůbec si tu atmosféru závodu neužiju.

Naštěstí jsem se z toho vyspala a kolem půl 11 jsme s krakenem dorazily na místo činu, do Lhoty u Brandýsa nad Labem. Musím týmu běhejsepsem.cz vysmeknou velkou pochvalu za perfektní výběr místa i celkovou organizaci. Všechno bylo úplně super :). Akorát mi přišlo trošku hloupé (a nebezpečné), že byl příjezd na parkoviště přes prostor startu a cíle. Jinak ale paráda, strašně cením online startovní a výsledkové listiny v aplikaci Stopnito.

A co teda Leona? Ta si zaslouží úplně největší pochvalu. Jasně, štěkala. Ale štěkali všichni. A dokonce byly i chvíle, kdy byla úplně ticho a kolem psů chodila jako by tam vůbec nebyli.

Před startem jsem se zvládla pozdravit se známými, pomohla odstartovat Šárku s koloběžkou (a v podstatě tak lehoulince přispěla k jejich výbornému třetímu místu :D) a pak už byl čas dojít pro Leošu a zařadit se k bráně. To jsem zmákla až na druhý pokus, napoprvé jsem si uvědomila, že nemám připnuté číslo ani nasazený čip 😀 :D.

Starty jsou naše slabá stránka. Leona je neuvěřitelně netrpělivý pes, jakmile začnu odpočítávat, už už by letěla dopředu. Aby se mi nevyvlíkla z postroje, musela jsem si ji jistit obojkem a ještě držet za kůži na krku. Stejně to bylo skoro prd platný, Leona mi v posledních 5 vteřinách odcouvala až za hrazení a náš start tak byl „mírně“ chaotický :D. Ale zmákly jsme to 🙂

První kilometr závodu byl supervýživný – canicrossaři byli na řadě na závěr celého závodního dne a po kolech a koloběžkách už byla trať pěkně rozježděná a rozbahněná. To samozřejmě není nic, s čím bychom si neporadili, žejo :D. Jako tradičně jsem „trochu“ přepískla začátek a v druhém kilometru mi začaly docházet síly, nohy těžkly a jak jsem se soustředila na Leonu, místo abych se koukala pod sebe, tak zaručeně muselo přijít to, co přišlo. Držkopád. A pořádnej :D. Leonka byla plně zabraná do závodu, takže si nevšimla, že jí panička leží na zemi a dál táhla. Má sílu jak bejk, holka moje :D.

Na rozdíl od závodu v Liberci tohle měla být naprostá pohodička – za světla a pěkně po rovince. I tak jsem ale neběžela dobře, byla jsem celá zatuhlá a asi jsem neměla svůj den. V cílové rovince jsem měla morál na boj o lepší místo, ale nohy mě vůbec nechtěly poslouchat. Vůbec. Výsledný čas 00:23:43,6 mi v kategorii Ženy se psem 10-19,9 kg zajistil 14. místo ze 16. I tak jsem ale spokojená, měla jsem průměrné tempo těsně pod 6 minut a to jde, když se vezme v úvahu, jak dlouho jsem se zvedala ze země :D.

Po závodě jsem ještě Leonu vychodila – to už byla úplně zlatá, taková unavená :D. Nemusela jsem ji vodit na krátkém vodítku u nohy, trajdala si na dlouhém a byla spoko :). A já taky, on to totiž byl strašně pěkný závod. Organizace super, atmosféra dokonalá! Strašně mě baví, jak jsou lidi od psů všichni stejně praštěný a není tak problém si skvěle popovídat s úplně cizím člověkem :).

A na závěr mám jednu perličku – aneb mediální hvězda ze mě nebude 😀

Share: