Vesnický lajfstajl

Největší zážitek z farmy

Není to ještě ani půl roku, co jsem o sobě tvrdila, že se bojím krav. Protože jsou to potvory nevyzpytatelný, zbytečně veliký a nemají rády lidi. Jasný, telátka jsou roztomiloučký, ale dospělý krávy? Ty už moc ne. Jenomže pak jsem si našla drahého a s ním i pole, traktory a velikou spoustu krav. Na farmě jsem začala trávit vcelku hodně času a tak bylo potřeba, abych se postupně otrkala a přestala se bát. Začala jsem se mazlit s čerstvými telátky a občas jsem ve chlívě před dojením pohladila i nějakou dojnici.

Obrovský zvrat přišel na začátku listopadu. Jeli jsme s J. večer na rychlovku do krámu, když mu zazvonil telefon…

„Nemáš náhodou doma kapačku?“
„No, doma ne, v práci. Proč?“
„Lehla nám kráva a potřebujeme jí napíchnout.“

On je J. totiž kromě jiného taky zdravotník – to jen pro vysvětlení situace.

Kapačka se naštěstí sehnala na vedlejší farmě, ale pořád bylo potřeba ji krávě zavést a nechat vykapat. Tak jsme jeli, protože veterinář nepřijede, protože je neděle večer. Drahý farmáři, zachraň si dojnici sám…

Co se stalo?

Naše kravka měla poporodní parézu, což je stav, kdy kráva po nástupu laktace ulehne (protože vlivem změny hospodaření metabolismu s vápníkem, jehož velká část jde nyní do mléka, dochází ke snížení hladiny vápníkových iontů a v krevním séru tak získávají převahu hořčíkové ionty. Tohle jsem si musela vyguglit). Postupně dochází k ochrnutí směrem od zadních končetin a zastavuje se motorika trávicího traktu (to není vůbec dobrý). V další fázi nastupuje koma, ochablost svalů, nehmatný puls, slabé srdeční ozvy a zpomalený dech (tohle je ještě horší).

V téhle fázi jsme k ní přijeli (neexistuje, abych čekala ve chlívě a nevěděla, co se na pastvě děje. Jedu taky!) a nebyl to vůbec pěkný pohled. Kráva měla studené uši (to není dobré znamení), zapadlé oči a strašně těžko dýchala. Plus jako na potvoru ležela na břiše s nohama pod sebou, takže se musela převrátit na bok, aby se J. dostal k nějaké použitelné žíle. Ty jsou zespoda na břiše a vedou krev k vemenu.

Jehla v žíle, kapačka kape, zima jako v morně a tma jak v prd*li. Tak by se dala popsat následující půlhodina. Všechno šlo jako po másle, dokud se kráva nezačala zvedat. Jehla se šprajcla (bohužel jsme neměli kanylu), propíchla žílu a roztok začal téct tam, kam neměl a vytvořila se vcelku veliká boule. Tahle žíla už pak byla nepoužitelná, nešla napíchnout nebo ji utlačoval otok, každopádně nám při zpětném chodu kapačky (říká se tomu tak?) netekla krev, takže nebyla jistota, že v té žíle skutečně jsme. Kráva se musela otočit a dobrovolně se jí opravdu nechtělo. 

Přišlo mi to jako věčnost, než ji chlapi otočili, ale naštěstí se povedlo a tak jsme zase začali vymýšlet, kterou žílu napíchneme. Na téhle straně to nebylo tak jednoduché, jako předtím. Žíly měla odkrvené, jak si na nich ležela a asi ani srdce už tolika nepumpovalo, takže jsme se zaboha nemohli pořádně trefit. Naštěstí se asi na desátý pokus (chudák kráva už byla jak jehelníček) zadařilo a kapačka už bez problémů dokapala. 

Pak kravka dostala směs minerálů a vitamínů, která by nejspíš i samotná postavila mrtvýho na nohy a začaly se dít zázraky. Kráva zvedla hlavu a začala uždibovat seno! Uši jí začaly hřát a do oka se pomalu začala vracet jiskra. Ráno pak přišla s ostatníma do chlíva a nikdo by na ní nepoznal, že ještě večer měla opravdu namále. 

Po záchranné akci jsem byla totálně zmrzlá, ale šťastná, že to dobře dopadlo 🙂 a jak jsem psala na začátku: před půl rokem by mě ani nenapadlo, že bych se k něčemu takovému mohla přichomýtnout na pár metrů, natož abych asistovala.

Jo a krav už se po tomhle tolika nebojím, vždyť jsou vlastně docela fajn 🙂

Úvodní fotka není moje, pořídil ji Kilian Schoenberger 😉

3 komentáře

  • U Barči doma

    No teda, to je pěkný drama. A pěkný obrat ve strachu z krav, já mám takovýhle strach ze slepic a všeho co má zobák, ale jednou bych u domečku slepice chtěla 😀 takže se taky budu muset otrkat.

    • KacaHanova

      Povídej mi něco o slepicích :D, já se strašně bojím ptáků 😀 :D, fakt strašně. A přesně jak říkáš, taky se budu muset otrkat, když už máme vlastní mléko, maso a zeleninu, tak by byla škoda nemít i domácí vajíčka. Kor když jsou tak strašně drahý.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.